Fyzioterapie je část rehabilitace, která se zabývá diagnostikou, léčbou a prevencí poruch pohybového systému. Fyzioterapeuti volí způsob léčby cíleně s ohledy na potřeby jednotlivce. Naši fyzioterapeuti jsou navíc empatičtí a usměvaví lidé, takže chvíle strávené s nimi budou pro vaše blízké nejen cvičením, ale i příjemnou chvilkou relaxace.

Ve chvíli, kdy váš blízký bude již špatně komunikovat, nebude umět příliš využívat volný čas, bude špatně chodit nebo přestane chodit, naše péče bude kromě jiného využívat podněty a techniky pro podporu a zvýšení vnímání vlastního těla (lehké vibrace), vnímání rovnováhy (změny poloh, pohupování). Komunikaci navazujeme prostřednictvím dotyků a  hmatů.  Zážitky a podněty zprostředkujeme za pomoci vůní, chuti, zrakovými a sluchovými vjemy.

Naši pracovníci cíleně, ale i nahodile při každodenních činnostech trénují pozornost a paměť našich obyvatel.  Cílené trénování paměti probíhá v klidném prostředí, kde panuje hravá a přátelská atmosféra. Využíváme různých způsobů, jak paměť trénovat. Při řešení jednotlivých úloh se snažíme o zapojení více smyslů najednou. Jednotlivé úkoly, kterým se v rámci tréninku paměti věnujeme, jsou smysluplné. Vyhýbáme se stresu a časovému tlaku. Naše obyvatele motivujeme k trénování paměti v rámci běžného dne – čtení, luštění křížovek, sledování vědomostních soutěží apod.

Některé prvky tohoto přístupu používáme u našich obyvatel, kteří již nejsou schopni se orientovat v realitě. S ohledem na postupující demenci musíme v jistý okamžik akceptovat, že orientace v realitě je již nemožná a zcela neúčinná.  Proto se zaměříme na minulost obyvatele tak, aby ji přijal a cítil, že jej chápeme a jsme s ním.  Za využití naslouchání a empatie pracujeme s původním tématem pacienta, nikdy neříkáme ne, neptáme se proč, bereme na vědomí city druhých jako pravdivé, i když se nám zdají nelogické.

Lidé trpící demencí se s rozvojem nemoci vrací do svého produktivního věku, v rozmezí přibližně 30. až 40. roku života. V té době se často starali o své děti, které jim najednou chybí – hledají je, čekají na ně, až přijdou ze školy, chtějí jim uvařit oběd, a to přesto, že ve skutečnosti jsou jejich děti dávno dospělé. Když je nemohou najít, trpí úzkostí a nejistotou. Vzhledem k onemocnění nelze a ani není správné uvádět je do reality a vysvětlovat jim skutečnost.  Proto je necháme starat se o tzv. terapeutické panenky. Díky těmto panenkám mnohdy navážeme komunikaci s člověkem, který již delší dobu nemluvil.

Hudba ovlivňuje nejen některé životní funkce jako je srdeční rytmus, krevní tlak, dýchání, napnutí svalů, motoriku, termoregulaci, ale účinkuje i na zmírnění bolesti, úzkosti, strachu. Hudba je sama o sobě způsobem komunikace a umožňuje nám oslovit vašeho blízkého i ve chvíli, kde je již běžná komunikace složitá. Našim obyvatelům pomáhá jak poslech hudby, tak i aktivní provozování hudby, které jim mnohdy slouží jako ventil pro potlačené a skrývané emoce.

Pořádáme pravidelná hudební vystoupení - harmonika, klavír, bubny ...

Při předčítání textů našim obyvatelům se pečlivě věnujeme výběru témat. Texty jsou nenásilně zaměřeny na zvládání specifických životních situací, na problémy vynořující se v tomto jejich životním údobí a také texty hovořící o možnostech osobnostního rozvoje ve stáří. Zprostředkováváme vašim blízkým jejich původní řeč, popřípadě novou podobu řeči a promlouvání, které není následováno zklamáním z negativní či nulové reakce okolí. Jako biblioterapeutický text může sloužit báseň, příběh, povídka i román.

Až pro vašeho blízkého nastane jeho čas, poskytneme mu i v této těžké chvíli pomoc a podporu. A samozřejmě také vám. V našem domově chápeme umírání jako součást lidského života. Vycházíme z toho, že každý člověk závěrečnou část svého života se všemi jejími fyzickými, psychickými, sociálními, duchovními a kulturními aspekty prožívá individuálně. Naše péče v tento okamžik je založena na multiprofesní spolupráci a obsahuje v sobě lékařskou, ošetřovatelskou, psychologickou, sociální a spirituální pomoc. Nabídneme vám všestrannou oporu a pomůžeme vám zvládat váš zármutek i po smrti vašeho blízkého. Budeme s vámi.

Fototerapie neboli také terapie jasným světlem, je vědeckou medicínou uznávaná metoda léčby, která se používá k léčení špatných nálad, zimního smutku, depresí a poruch spánku. Demence s sebou mnohdy nese nervozitu, obavy, strach, že už za chvíli nepoznám své blízké, že už nebudu vědět ani kdo jsem. Fototerapie prováděná v příjemném prostředí našeho domova pomáhá na strach zapomínat, zlepšovat náladu a alespoň na chvíli získat zpátky chuť k životu. Pro aplikaci této terapie máme vybudovanou vlastní fototerapeutickou pláž.

Sedět celý den u televize či ležet na lůžku a koukat do stropu, to určitě nejsou situace, které bychom našim obyvatelům připravovali. Pokud budou jen trochu chtít, budou s nimi naši asistenti provádět tzv. kinezioterapii neboli léčbu pohybem či léčebný tělocvik. Jednoduše řečeno, kdo byl celý život aktivní a sportoval, může se v rámci svých možností hýbat i u nás, ať je to venku, v tělocvičnách, na klubovnách nebo i jen při individuálním cvičení na pokoji.

Nejen v rámci cílených setkání, ale kdykoli při komunikaci s vaším blízkým se naši pracovníci zkouší navést jej k vyvolání zapomenutých vzpomínek. Díky kontaktu s fotografiemi z mládí či oblíbeným hrnečkem a vhodnými otázkami tak pomáhají klientovi vzpomenout si na své zážitky a někdy i na samotnou identitu. Díky těmto vzpomínkám pak v rámci Biografického modelu péče můžeme vašemu blízkému vrátit motivaci a chuť žít.

Tato terapie je vhodná pro obyvatele, kteří již nejsou schopni se orientovat v realitě. Cokoli řeknou právě TEĎ je pro něj realitou, nemá smysl se snažit něco změnit a my jejich realitu akceptujeme. Pokud je v této chvíli pubescentem, který chce jít ukrást sousedovi jablka, chováme se k němu tak. Pro obyvatele to totiž v tu chvíli má hluboký význam. Celý přístup je založen na tom, že naši obyvatelé mají zjevně potřebu něco vyjádřit. A my děláme všechno pro to, aby naši obyvatelé vnímali,  že žijí hodnotný a šťastný život, že je ostatní lidé přijímají a rozumějí jim takovým, jací jsou.

Arteretapii - tedy terapii uměním - používáme pro cvičení krátkodobé paměti a pro posílení vědomí vlastní hodnoty.  Pravidelně tvoříme například keramiku. Arteterapie je dobrá i jako pomůcka pro cvičení jemné motoriky. Arteterapie aktivizuje zbytky vitality, flexibility a stimuluje jejich kreativitu. Výtvarná tvorba jim pomáhá v přizpůsobení se nové životní situaci, při poklesu fyzických sil. Je způsobem, jak ještě něco dokázat, popřípadě se vyjádřit jinak než slovy. 

Tanec je jednou z mála tolerovaných možností pro tělesné sebevyjádření a poskytuje prostor pro vyjádření či odreagování emocí. Při tanci kombinujeme práci s hudbou, lehkým pohybem, senzorickou stimulací i vzpomínáním. Tanec pomáhá našim obyvatelům zlepšit pohybovou koordinaci, časoprostorovou orientaci, koncentraci pozornosti i rozhodovací procesy. Díky tanci se pohybově rozvíjí a stávají se tak samostatnější, více si důvěřují. Při tanci se nejlépe odvádí pozornost od bolestí, většinou chronických, směrem k příjemnějším tělesným prožitkům. 

Pod tímto zvláštním názvem se skrývá vliv kontaktu se zvířaty na naše obyvatele. Pomocí přítomnosti a práce se zvířaty je možné zlepšit citové, rozumové a pohybové schopnosti našich obyvatel, přispět ke zlepšení psychické pohody a zvýšení koncentrace. Zvíře pomáhá člověku překonávat komunikační bariéry, pomáhá mu zažívat pocit blízkosti, nahrazuje sociální kontakt s lidmi, který je jinak mnohdy velmi obtížný. Je motivací pro pohyb a učení našich obyvatel a v neposlední řadě poskytuje absolutní přijetí bez ohledu na stáří, handicap nebo stanovenou diagnózu.